Certifikované přírodní materiály nejvyšší kvality
Produkty využívají olympijští vítězové
Při objednávce nad 500 Kč dárek lahev 0,5l Sponser zdarma, nad 3 000 Kč doprava zdarma

MILENA CESNAKOVÁ NEJEN O MS V MTB MARATONU

15. 10. 2019 Novinky

Milenu Cesnakovou, českou reprezentantku v MTB, která se specializuje na maratonské distance a etapové závody, jsme vyzpovídali hned po jejím návratu z mistrovství světa ve Švýcarsku. Inspirativní by mohl být zejména pro ty, kdo sport berou vážně jako součást každodenního života a chtějí se posouvat neustále vpřed.

Máš za sebou 1.mistrovství světa v MTB maratonu. Jaké jsou tvoje dojmy?
Jedním slovem ZÁŽITEK. Byl to maraton s parametry, které ze zahraničí znám, ale nálepka MS a reprezentační dres udělali z prakticky běžného maratonu naprosto zvláštní a jedinečnou záležitost. Mezi tou haldou profi holek, které se cyklistikou živí, si připadáte opravdu malí… ale bylo super, že jich tam byla spousta, s kterými se zdravím a od vidění znám, protože se v průběhu sezóny potkáváme, takže díky tomu zmizel ten pocit trpaslíka i to, že tam vlastně tak úplně nepatřím. Pro jiné je účast na MS každoroční rutinou, pro mě to byl splněný sen.


Jak tě, jako nováčka, přijali v národním týmu? Byl nějaký uvítací rituál?
Přijali mě myslím fajnově. Sice bez uvítacího rituálu, ale s úsměvem. Bylo to příjemné setkání v krásné horské vesničce ve Švýcarsku, kam jsme dorazili o chlup později než zbytek české výpravy.


Chtěla jsi se umístit do 20. místa, nakonec jsi jako druhá z našich dojela na 30. místě. Jsi spokojená a co podle tebe rozhodlo, že to umístnění nebylo výš?
Spokojená jsem i nejsem. Být třicátá na světě je super, takže spokojenost. Ale vědomí, že umím zajet lépe, tak super už není, takže nespokojenost. Rozhodla nejspíš souhra všeho. Sezóna byla náročná, závodní kalendář tvořila řada těžkých maratonů, včetně týdenního etapáku, do toho zaměstnání, málo spánku a z toho plyne špatná regenerace. Navíc jsem se o účasti na MS dozvěděla ani ne 14dní před startem, a to taky zrovna není tak akorát. Chtělo to mít jinak poskládané závody, tréninky i odpočinek. Rozhodně pak víkend před MS nezávodit na hodně těžkém maratonu českého poháru v Harrachově. Na formě určitě ani nepřidalo čtvrteční celodenní cestování 900km do Švýcarska. Takže soudím, že rozhodla únava, která se v polovině závodu projevila silnou nevolností, nebyla jsem schopná do sebe cokoli dostat, stačilo pak už jen napití z bidonu a všechno šlo obratem ven. Tělo jednoduše vypovědělo službu, ztratila jsem sílu do nohou a z parádně rozjetého závodu na průběžném 19. místě jsem dokázala do cíle udržet už jen třicítku.

 

Vyhráváš maratónské závody u nás, v zahraničí tě lze vídat na pódiu, na letošním MČR v maratonu jsi skončila bronzová. Jak a kdy vlastně trénuješ, když chodíš do práce? Nechystáš v tomto směru třeba nějakou změnu?
Žádnou změnu nechystám, myslím že na takové kroky jsem už tak trochu stará. Snažím se skloubit vše, jak práci, tak kolo, tak běžný život. A musím říct, že chvílemi je to opravdu hrana. Vstávám hodně brzo, mezi čtvrtou až půl pátou, abych byla co nejdříve v práci, kam dojíždím z domova téměř hodinu a 75km. V zaměstnání pracuji na plný úvazek, takže po osmi hodinách skáču do auta a v lepším případě spěchám opět hodinu domů ( když nestojím v kolonách ).
Následuje vyložení nákupu, nějaká rychlá sváča a kolem čtvrté mizím na trénink, ze kterého se vracím po dvou až třech hodinách. Po tréninku uvařit večeři, pofackovat trochu domácnost, vyprat a pak už chvíle na gauči u vínka s partnerem. Kolem desáté večerní už chci být v posteli, abych se alespoň trochu vyspala. Trénuji 5x v týdnu, pondělí si dávám od kola zpravidla odpočinek a pátek, když jen tak nevytáčím nohy nebo taky nemám volno, tak právě cestujeme na nějaký ten další krásný maraton. Když je chvíle, zajedeme potrénovat třeba do Rakouska. A před sezónou trávíme zpravidla 2 týdny najížděním v teple.
Ani zimní příprava se mi nevyhýbá, tu trávím také venku v sedle, popřípadě nahrazuji jinými sporty.  V sezóně závodíme téměř každý víkend, je jedno jestli v sobotu nebo neděli, i tak oba dva dny trávíme na kole. K tréninku mám parádní podmínky, protože bydlíme v srdci Sázavy, takže o přírodu a kopce není nouze. A jako bonus mám fantastického partnera, s kterým se v našem “životním stylu“ parádně doplňujeme.

 

Jaká byla vůbec sezóna 2019 z pohledu Mileny Cesnakové?
Z pohledu Mileny je každá dokončená sezóna úspěšná, takže i tato. Byla to moje první sezóna na fullu, parťákem mi byl Rocky Mountain Element, a musím říct, že díky němu dostaly maratony jinou tvář. Opravdu hodně jsem si letošní sezónu užila, byla to větší zábava. A i přesto, že mě od zimy trápily jisté zdravotní problémy, tak věřím, že se mi podařilo zajet i pár krásných výsledků, takže jsem spokojená.

 

Jakou roli ve tvém náročném pracovním a tréninkovém programu hraje výživa a na co v ní kladeš důraz?
Výživa, tak to je u mě téma s velkým „T“. Myslím, že většina výživových poradců by si na mě pošmáklo, nebo rovnou zlomilo hůl. Obecně je problém do mě něco dostat. Stravuji se opravdu zvláštně. Lidi co mě znají říkají, že žiju ze vzduchu.

 

 Ze sportovní výživy používáš již minimálně 2 roky Sponser. Proč padla tvoje volba na tuto značku, respektive, kdo nebo co tě k ní přivedlo?
Nebudete tomu věřit, ale ke Švýcarské značce Sponser mě v roce 2014 přivedlo samo Švýcarsko, přesněji závod v městečku Scuol. Nádherný závod na 137km, s 4000 výškovými metry a ve startovní tašce byl tehdy krásný bidon, gely a tyčky Sponser. Na každé občerstvovačce bylo všechno od Sponseru a mě to strašně zachutnalo. Od té chvíle jsem měla o sportovní výživě jasno.

 

Prozradíš čtenářům, který produkt od Sponser je tvůj nejoblíbenější, nebo který považuješ za nejlepší? S ohledem na tvoje každodenní nasazení bych tipoval, že to bude souviset s regenerací.
Tipuješ naprosto správně, souvisí to s regenerací. Je to SPONSER PRO RECOVERY 44/44 v příchuti Manga. Doma mu říkáme Cinkynápoj, podle Ondry Cinka! Pomáhá mi dostat se zpátky do formy po všech náročných maratonech.
Ale jinak nedám dopustit vlastně na jakýkoliv jiný produkt od Sponseru. Nápoje, gely, tyčky jsou jednoduše geniální. Vyhovují mi složením i snášenlivostí, fungují perfektně. Doma si ujíždíme na Sponseru oba dva, já i partner.

 

Střádáš již v tuto dobu nějaké sportovní plány a cíle pro rok 2020 nebo si dáš od cyklistiky pohov?
Tohle je pro mne otázka na tělo a je opravdu těžké na ni odpovědět, a ještě těžší je se rozhodnout. Proto nechám všemu volný průběh. Sezóna teprve skončila, ale je jasné, že v hlavě už se rodí myšlenka, co a jak příští rok. Ve skutečnosti je to ale jednoduché. Od cyklistiky si pohov dávat nechci, takže pokud nepřijde nečekaně pauza, která by mohla souviset s tím, že jsem žena v jistém věku, tak bude následovat sezóna v dosti podobném duchu, jako za poslední léta. Závodní kalendář bych asi nijak výrazněji neměnila, stále budu chtít být součástí těch mých vybraných krásných a těžkých zahraničních i českých maratonů, s tím rozdílem, že bych se snažila lépe vyladit formu i na konec sezóny pro případné MS…

Nicméně si uvědomuji náročnost svého programu, co všechno cyklistice chci a musím obětovat a taky skutečnost, že tento sport na profi úrovni nelze dělat do nekonečna. Ale naštěstí mám kolem sebe velkou podporu, jak ze strany partnera, rodiny, tak teamu Maloja – Rocky Mountain, Sponseru, KCK Cyklosport mode a BikePart.cz, bez kterých by to rozhodně nešlo.

 

Nerad bych přeháněl, ale jsi příkladem sportovce, který si plní svůj sen. Chtěla bys něco vzkázat těm, kteří zatím tápou na cestě jeho realizace?
Je to pravda, plním si sen! Určitě bych ráda vzkázala. Pokud milujete cyklistiku, nebojte se toho a jděte do toho po hlavě. Jděte si za svým snem, žijte každý den naplno a užívejte si tu krásu, kterou Vám cyklistika nabízí.
Za osm odjetých sezón, což je současně i doba kterou se cyklistice věnuji, a bylo to nádherných 8 let, jsem si prošla velkým počtem zranění, přes sešroubované pravé zápěstí i levé rameno, k utrženým vazům a prasklé čéšce levého kolene… a i přesto, že mi lékaři doporučili ukončit cyklistiku na vrcholové úrovni, kvůli zjištěné srdeční vadě… nikdy jsem to nevzdala a šla si dál za svým snem, za svou láskou k cyklistice. Je to všechno jenom o hlavě a vnitřní síle. A věřte nebo ne, půjdu si za tím snem stále dál!